NA BALKÓNĚ

(PAUL VERLAINE)
Blondýnka a bledá bruneta
loučily se večer s vlaštovkami,
nedbalky jim vlály nad hlavami,
jako mráček, který přelétá.

A jak asfodél, když rozkvétá,
unylé, vychutnávaly samy
v dlouhých doušcích večer, který mámí
jejich srdce láskou prokletá.

Křehký pár s pažemi semknutými,
dvojice, jež pláče nad jinými,
v měkkém světle luny stála tu.

Za nimi pak v hloubi síně plane
vznosné jak trůn melodramatu
lůžko sněhobílé, rozestlané.

(přeložil: ?)

NA BALKONĚ

(PAUL VERLAINE)
Obě dvě hleděly, jak odlétají ptáci,
Jedna má černý vlas, druhá je zas plavá
a v jejich hřebenech záplava kadeřvá
se vzdouvá přílivem a odlivem se vrací.

A obě společně s vůní, jež nad kosatci
se vznáší zahradou, kde bledá luna vstává
a k spánku ukládá se orosená tráva,
to kouzlo večera hodlají vychutnat si.

Tak, ruce spleteny, štíhlé a jasných lící,
podivná dvojice, snad soucit vzbouzející,
na starém balkoně šťastným snem zajata je.

V místnosti za nimi zákoutí stinné
na scénu operní si vznešeností hraje.
Tam lože voňavé jim v přítmí vlídně kyne.

(přeložil: Gustav Francl)