Guru a kočka

Když se guru vždycky večer usadil
v ašrámu ke každodenní pobožnosti,
pobíhala tam místní kočka a rušila
věřící. A tak přikázal, aby byla
vždy na dobu večerní pobožnosti
přivázána.

Když tento guru zemřel, kočku
dál na večerní pobožnosti přivazovali.
A když i kočka vydechla naposledy,
sehnali jinou kočku, aby ji
mohli večer před pobožností řádně
uvázat.

O několik století později sepsali
guruovi následovníci učená pojednání
o zvláštním liturgickém významu uvazování
kočky na dobu, kdy je prováděna
pobožnost.


(PTAČÍ ZPĚV
CESTA 1997)